Jak se žije živnostníkům

V neděli by se mělo odpočívat

Je neděle. Podle Bible den odpočinku, tedy správně bych měla odpočívat. My OSVČ si na to ale moc nehrajeme, zejména tehdy, když objem zakázek oproti minulosti podstatně klesl, zatímco odvody státu a náklady na život vzrostly. Takže musím uvařit oběd. Nic složitého. Dušené maso, rýže, polévka. I to ale zabere minimálně jednu a půl hodiny práce. Už ráno jsem ale stihla vyvenčit psa, uklidit klec hlodavcům a asi hodinu a půl se věnovat své vlastní živnosti.

Jednu místnost mám doma rozmalovanou. Tak zatímco se maso dusí a polévka vaří, oblékám na sebe staré oblečení a honem jdu dát druhý nátěr barvy na stěny. Slezu ze štaflí a mizím v kuchyni, abych dovařila oběd.

Otázka – proč si maluji sama? Protože to vyjde nejlevněji. Jak jsem psala, objem zakázek mi klesl a jako rozvedená samoživitelka se musím dost uskrovňovat. Po obědě už čeká pes na druhé venčení. Oběhnu s ním dvou a půl kilometrové kolečko a vracím se domů.

Odpoledne je ideální pro zavařování

Tam už na mě čeká mísa natrhaných malin a černého rybízu, které je třeba zavařit. Tak šup zpátky do kuchyně. Jdu dělat marmeládu. Když je hotová ve sklenicích, na chvíli si sedám s mobilem v ruce, abych zhlédla, co zajímavého se událo doma i v zahraničí a projela oblíbené sociální sítě. Půl hodina stačí pro restart mého organismu.

Na snídani bych měla upéct nějakou rychlou ovocnou buchtu. Tak se do ní pouštím, naštěstí mi práce zabere jen dvacet minut, protože v ní mám už zručnost a zkušenosti. Peču poměrně často. Klidně i domácí chléb.

Konečně večer

Blíží se šestá hodina večerní. Je čas jít na třetí procházku se psem. No ano, takto jsem si ho zvykla. Je to domácí povaleč, který ale miluje procházky venku. Po příchodu z venčení přichází na řadu příprava večeře, zahnání dítěte do postele a konečně klid. Nikoliv ale na odpočinek, ale abych si sedla k počítači a věnovala se také práci, jež mě živí. Vidím to tak, že mi to zabere asi tři hodiny času. To ještě jde. Pak umýt a něco si přečíst na dobrou noc. O půl jedné usínám spánkem spravedlivých.

Dovolená? Pro některé živnostníky neznámé slovo

Jako OSVČ pracující z domu mám tu výhodu, že si svou pracovní dobu mohu více méně naplánovat podle svých potřeb. Nebo podle deadlinů, které musím striktně dodržovat. Když se ale nevěnuji práci a dělám cokoliv jiného, tak nevydělávám. Když si chci vzít dovolenou, nikdo mi čas na ní nezaplatí jako u zaměstnanců. Vlastně si ji ani neberu. Není čas, ani peníze. Všechno se zdražuje. Ale pracuji z domu, tak je to přeci fajn, ne? Vyměnili byste si to se mnou, zaměstnanci?

Náhledové foto: Pixabay