Lukrativní práce redaktora online magazínu

Práce redaktora v online magazínu je k nezaplacení. A to doslova. Pokud pracujete pro nějaké menší médium soukromého provozovatele, vyděláte si tím sotva na slanou vodu. 

Práce za almužnu

Na první pohled se může zdát, že psát lifestylové články může být celkem fajn brigádou, ne-li hlavním příjmem do rodinného rozpočtu. Možná by tomu tak i bylo, jestliže byste psali pro velká média se širokou čtenářskou základnou a dosahem. V opačném případě ale spíše budete třít bídu s nouzí a v krátkém čase vyhoříte.

Proč? Protože abyste se uživili, musíte psát několik článků denně pro vícero magazínů. Některé s tím dokonce počítají a přijmou vás za předpokladu, že jim každý den dodáte alespoň dva a tři kousky článků. A takové kvantum textu, jež musíte vyplodit, nutně vede k tomu, že zanedlouho pocítíte beznaděj a vnitřní vyčerpání z toho, jak poměrně hodně pracujete (píšete), ale výdělek je tak akorát na úrovni minimální mzdy.

Před covidem, po covidu

Ještě před covidem jsem začala psát články o cestování po tuzemsku i světě. O ty je celkem mezi čtenáři zájem. Každý nemá možnost se dostat do zmiňovaných míst, tak si o nich alespoň přečte. Moje odměna byla 60 Kč na 1 NS článku (tedy přibližně za 300 slov). V té době jsem byla ráda i za tyto peníze, navíc jsem psala o tématu, které mi bylo příjemné. Asi po dvou letech se sazba za článek zvýšila na 80 Kč. Ožila jsem a psala ještě usilovněji. Témat se nabízelo stále hodně, vždyť Země je tak velká.

Může se vám to zdát dost peněz za jeden článek, který stihnete napsat během chvilky. Ale schválně zkuste si sami sednout si a vyplodit zajímavý a čtivý text včetně jeho nahrání do redaktorského systému, dodání fotografie a provedení korektur. Jak dlouho vám to tak asi potrvá? Třicet minut sotva. Odměna za takový článek tedy prakticky nedosahuje ani výše minimální mzdy.

Doba se změnila, covid se změnil v běžné každoroční podzimní a zimní respirační onemocnění, vypukla válka na Ukrajině a vše se zdražilo. Nastoupila inflace, drahé energie, bydlení i jídlo. Zatímco zaměstnancům se občas na mzdách přidávalo, soukromý majitel magazínu o cestování vyplácel nadále 80 Kč za článek. Když jsem ho poprosila o zvýšení sazby, dočkala jsem se. Odměnu navýšil o závratných 20 Kč za 1 článek. No, neberte to, že. Už pro něho nepíšu, protože za takovou almužnu to nemá cenu.

Čím větší čtenost, tím větší odměna

Ještě zajímavější odměna byla u dalšího soukromníka provozujícího online magazín. Tam se odvíjela od toho, jak moc byl konkrétní článek čtený. Jednotlivé návštěvnosti se sčítaly a kdo měl největší, odešel také s největší odměnou. A je jedno, jestli napsal jeden nebo deset článků za daný měsíc. A tak se kolikrát stalo, že ten, kdo toho nenapsal hodně a měl velkou čtenost, tak si vydělal více než ten, který dodal kvanta článků avšak s menší čteností. Někdy odměna za článek v takovém případě vycházela na krásných 10 Kč. To je, jako byste psali zadarmo.

Problémem u tohoto způsobu odměňování je ten, že jako autor nemáte vůbec šanci ovlivnit čtenost článku. Jistě můžete vybrat zajímavé téma, o které je zájem. Ale ani to není zárukou, že se návštěvnost článku zvedne. 

Taková práce redaktora je ideální pouze pro toho, kdo si chce přivydělat ke svému stálému příjmu. Uživit se tím moc nedá. 

Náhledové foto: autor článku